KELTOVÉ NA MORAVĚ
Keltská historie moravského regionu
Keltové na Moravě – keltové jsou nejstarším doloženým etnikem severně od Alp. Krystalizačním centrem této populace bylo území jihozápadních Čech, Bavorska, východní Francii a přiléhající části Švýcarska. Odtud počínaje 5. stoletím př. n. l. osídlili v několika vlnách celou západní a střední Evropu. Jsou tak prvním známým etnikem, které významným způsobem ovlivnilo osud našeho území, na kterém obsadily nejúrodnější části země. Čechy obýval kmen Bójů, Moravu pak Volkové-Tektoságové.
První vlna přílivu Keltů zasáhla území Moravy již v průběhu 5. století, druhá pak v první polovině čtvrtého století. Pro druhou vlnu Keltů jsou charakteristická plochá pohřebiště, kterých na Moravě evidujeme na 250. A právě praktikované zvyklosti pohřebního ritu nám odkrývají roušku jejich duchovního světa. Na výbavě hrobů je patrné rozvrstvení tehdejší společnosti.
Vedle hrobů bojovníků v plné zbroji, odkrýváme hroby jen s průměrnou výbavou, ale také hroby zcela chudé s minimem milodarů nebo zcela bez nich. Své zesnulé pohřbívali v natažené poloze na zádech, s rukama podél těla, hlavou k severu. Na rozdíl od předchozí doby halštatské nebyly hroby kryty mohylami, proto označení plochá pohřebiště. Postupem doby však převládlo nad kostrovým pohřbíváním spalování zesnulých a kremace se stala načas jedinou formou pohřebního ritu. Ovšem z pozdní doby laténské (průběh 1. století př. n. l.) neznáme pohřby vůbec, a to z celé Kelty obsazené střední Evropy. To nepochybně souvisí s jejich věrskými představami, v jejichž důsledku docházelo ke zjednodušování pohřebního ritu.
S náboženstvím a kultem nepochybně souvisejí drobné kovové plastiky, nacházené na sídlištích v poměrně velkém množství. Ztvárňují různá zvířata (kance, psa, kozu, srnu, ale i ptáky) a výjimečně i lidské postavy. Keltský panteon čítal přes 400 bohů. K nejznámějším patří Taranis – bůh nebes a hromu, Teutates – bůh kmene (ochraňoval bojovníky a zajišťoval blahobyt), Lug – bůh obchodu a řemesel, Epona – bohyně vod. Své bohy uctívali na posvátných místech – v hájích, u pramenů vodních toků, u studní a v jeskyních, kam jim přinášeli neuvěřitelně bohaté obětiny, výjimkou nebyly předměty ze zlata a stříbra.
Prostředníkem mezi světem lidí a bohy byli kněží – druidové. V Caesarových „Zápiscích o válce galské“ je uvedeno, že v Gallii (v zemi Keltů) jsou pouze dva stavy, které něco znamenají; jezdci (významní bojovníci) a druidové. Role druidů však byla mnohem širší. Vedle nezbytných rituálů prováděli astronomická pozorování, byli ochránci tradic a práva.
Staré Hradisko – letecký snímek
Staré Hradisko – hlavička kelta
Keltové na Moravě – o intenzitě keltského osídlení hovoří skutečnost, že například na Prostějovsku evidujeme 150 sídlišť agrárního charakteru. Tento počet není jistě úplný.
Za nejvýznamnější lokalitu Prostějovska lze považovat, vedle oppida Staré Hradisko, neopevněné sídliště o rozloze 35 ha v Němčicích nad Hanou, jehož největší rozkvět spadá na přelom 3. a 2. století př. n. l. Převážně povrchovými nálezy (rozsáhlejší archeologický výzkum nebyl na lokalitě proveden) je doložena místní kovolitecká huť na odlévání bronzových předmětů, ražba prvních keltských mincí (ze sídliště dnes evidujeme více jak 1000 kusů různých nominálů) a nejstarší doložená sklářská dílna v Evropě, která produkovala skleněné korálky a pravděpodobně také náramky. Nalezeno zde bylo na 2000 skel, z toho 500 zlomků náramků, což je druhý největší jejich počet po bavorském oppidu v Manchingu. Největším překvapením je obsáhlá kolekce importovaných mincí, pocházejících téměř z celého antického světa. Zastoupeny jsou ražby z Řecka, Říma, Kartága, Egypta, Sicílie, Messalie. Jsou dokladem dálkového obchodu a vůbec čilých kontaktů s tehdy známým světem.
Němčice – bronzové plastiky
Keltské výrobní a obchodní centrum v Němčicích nad Hanou leží na strategickém místě ve středu Moravy, obklopené úrodnou nížinou Hané v blízkosti historické komunikace zvané Jantarová stezka, a to v místech vstupu do Moravské brány.
Kontakty s územím dnešního Slovinska, Itálii a Karpatské kotliny se liší od Starého Hradiska, orientovaného na západní bójskou oblast. S koncem sídliště v Němcčicích (ve 2. polovině druhého století př. n. l.) se mocenské a obchodní centrum přesouvá na Staré Hradisko, které začíná fungovat právě od poloviny 2. století př. n. l. a jeho konec spadá, po více jak 100 letech, do závěru starého letopočtu.
Také na tomto místě máme bohatými nálezy doloženo intenzivní zpracovávání jantaru a není proto pochyb o tomž, že i oppidum Staré Hradisko využívalo komodit Jantarové stezky.
Kulturní úroveň života Keltů odráží vysoká úroveň estetického cítění a je patrná nejen ze šperků a honosných předmětů obecně, ale z předmětů každodenní potřeby. Původní geometrický styl pozdního halštatu, na který estetický projev Keltů navázal, se pod vlivem řeckého a etruského umění přeměnil v originální a nezaměnitelný výraz, využívající ornamentálních a od 3. století především plastických prvků, mezi nimiž nechybí jak zoomorfní, tak antropomorfní předlohy.
Keltové nedokázali vytvořit vlastní stát a úspěšně tak čelit tlaku Římanů a Germánů. Kolem přelomu letopočtu se jejich moc ve střední Evropě zlomila a značná jejich část se vrátila do míst původního osídlení.
Významné lokality střední Moravy
Zevrubně představené Němčice nad Hanou jsou díky nově učiněným nálezů klíčovou lokalitou s obrovským potenciálem informací ze všech oblastí světa Keltů.
Dávno před nimi pozornost obyvatel širokého okolí upoutaly nálezy ze Starého Hradiska, které se díky archeologickým výzkumů v prvních decenniích 20. století ukázalo být prvním moravským keltským oppidem. Místo bylo známo již od středověku, a to nálezy již zmíněného jantaru. První zmínka o „mirrze“ (jantaru) pochází ze zemských desek z roku 1519 a k roku 1522 v kronice olomouckého biskupa Dubravia. Jako naleziště mirrhy je označeno také na mapě J.A. Komenského z roku 1627. Na Starém Hradisku proběhl ve 30. letech 20. století, z popudu J. Böhma z Archeologického ústavu v Praze, první plošně koncipovaný archeologický výzkum na území Československa, ve kterém pokračovali v 60. až 90. letech J. Meduna a M. Čižmář z Archeologického ústavu ČSAV v Brně.
Odkryvy přinesly důležité poznatky o struktuře zástavby, opevnění a úrovni řemeslné výroby včetně dokladů o kontaktech se Středomořím. Zpracování jantaru bylo jednou z důležitých specializací zdejších řemeslníků. Staré Hradisko na Prostějovsku však není jedinou lokalitou charakteru oppida. Patří sem i Hostýn a pravděpodobně i Kotouč u Štramberku, zničený, bohužel, těžbou kamene.
Mapa keltského světa
Němčice – zlatý stater
S první invazní vlnou Keltů souvisí monumentální hradiště Černov na Vyškovsku, zbudované na jižním okraji Drahanské vrchoviny. Nálezy řadí lokalitu mezi nejstarší doklady keltského osídlení na Moravě. Hradiště o rozloze 2,3 ha bylo po obvodu obehnáno mohutnou kamennou hradbou.
Brno-Maloměřice pohřebiště – největší a navíc systematicky prozkoumané keltské pohřebiště na Moravě. V roce 1941 zde J. Poulík prozkoumal 76 hrobů a dalších 10 jich bylo evidováno u různých nálezců.
Depot ze Ptení. Roku 1868, při těžbě dřeva poblíž obce Ptení (dnes katastr obce Hrochova), nalezli lesní dělníci depot bronzových předmětů, doplněný skleněnými a jantarovými perlami. Složení depotu ukazuje na kontakty s dnešním Slovinskem a Itálií.
Ludéřov, okr. Olomouc – keltská „Vierecksachanze“.Německý název pro typický terénní útvar, obehnaný valy a příkopem. Názor, že jsou to svatyně s objetími studnami ustupuje mínění, že se jedná o opevněné obytné dvorce. I v tomto případě jde o zcela jedinečnou keltskou památku.
Domamyslice – hrob bojovníka ohraničený příkopem. Hrob bojovníka v plné zbroji, zcela nepochybně významné osobnosti, prozkoumal v roce 1970 M. Čižmář, tehdejší archeolog prostějovského muzea. Hrob ohraničený čtvercovým příkopem (základovým žlabem po čtvercovém ohrazení) obsahoval kompletní válečnickou soupravu pohřbeného s mečem, kopím, štítem, železným opaskem a nezbytnými součástmi oděvu.
Název článku: Keltové na Moravě
Autor: Miroslav Šmíd
Keltové na Moravě – podklady a literatura:
Čižmářová, J. 2001: Keltové na Moravě. Průvodce stejnojmennou výstavou v Moravském zemském muzeu.
Čižmář, M. 2006: Doba laténská. In.: Čižmář, M. – Geislerová, K. (eds.) Výzkumy – Ausgrabungen 1999 – 2004. Brno, 55-61.
Výstava „Na jantarové stezce“ – Muzeum a galerie Prostějov, 7. 4. – 5. 6. 2016, autorka scénáře Hana Čižmářová.